Dar

Je to již více než deset let, co mě – zamindrákovaného introverta - Bůh vytáhl z hluboké propasti lidsky prohraného života, vysvobodil z otroctví a uzdravil. Ještě si pamatuji, jak jsem tenkrát ve své zlobě a hněvu žárlil na druhé a záviděl jim jejich spokojený a šťastný život. V tomto otroctví a s tím zlým to nebylo k životu. A tak jsem pustil svůj život ze svých rukou a v největší zoufalosti se zřekl zla a lži. Náš milující Bůh se na mne už nemohl dívat, a tak mne osvobodil z tohoto otroctví a uzdravil moje vztahy k bližním.

Najednou jsem svoje bližní uviděl v jiném světle, byl jsem za ně rád, dostal jsem chuť se s nimi setkávat, začal se na ně těšit, cítit s nimi a začal jsem se za ně u Boha přimlouvat. V této chvíli jsem svoje bližní v církvi začal vidět úplně jinýma očima a vystoupil jsem ze zajetých kolejí svojí stejně zraněné a nemocné církve, jako jsem byl dříve zraněný a nemocný já sám. Zakusil jsem na vlastní kůži, jak na moji nabídku pomoci mým bližním reagovali uzavřeně a nedůvěřivě stejně, jako jsem kdysi reagoval sám. Uvědomoval jsem si, že jim nemohu nic vyčítat, když jsem se dříve choval podobně jako se teď chovají oni.

A tak jsem otevřel dveře svého srdce a vyšel ven z uzavřeného „bezpečí“ svojí zraněné církve. „Venku“ jsem se setkal s bratry a sestrami, kteří si zamilovali Boha, protože zakusili jeho lásku a milosrdenství, s těmi, kteří vyprávějí druhým o tom, co Bůh vykonal v jejich životech, kteří si s Bohem povídají o druhých lidech a přimlouvají se za ně. A Bůh dělá zázraky před jejich očima, druhé uzdravuje a proměňuje. Tato společenství bratří a sester mě začala přitahovat stejně jako náš milující nebeský Otec.

Začal jsem se s bratřími a sestrami z jiných společenství setkávat na modlitbách, na chválách, na misiích v Praze, v Hradišti, v Liberci, v Litoměřicích, v Ústí, v Brně. Bůh si mne vedl na misie do Hradiště, kde jsem poprvé vyšel na ulici za druhými lidmi hlásat Ježíšovu radostnou zprávu, na Otcovo srdce do Liberce, kde mne Bůh poslal na ulici s bratry a sestrami z jiných denominací a sborů zjevovat jeho lásku. V dalším městě jsme mohli společně připravit sdílení evangelia a modlitby za účastníky esoterického festivalu.

Vnímal jsem silnou touhu modlit se společně s bratry a sestrami na společných chválách a modlitbách v Roudnici nad Labem i v dalších městech severních Čech, kam mne táhlo srdce, a kde jsem zakoušel v rodině Božích dětí společně se sourozenci v Kristu atmosféru Božího království. Zamiloval jsem si všechny tyto Ježíšovy bratry a sestry a zjistil jsem, že se do mého srdce vejdou všichni stejně jako do toho Božího. A Pán mne učil a učí dívat se na ně jeho očima.

To, co bylo kdysi před lety mojí hlubokou bolestí a kořenem mého zotročení, stalo a stává se teď nesmírnou Boží milostí a mocí zdrojem požehnání pro mne i moje bratry a sestry v Kristu, které jsem si zamiloval. A jako obrovský dar jsem od Boha dostal celou jeho velkou rodinu jeho milovaných dětí.

Dáno 2. února 2020

Václav Jarolímek