Něco takového jsem ještě nezažil

Vláďa

Vláďa

Něco takového jsem ještě nezažil

Obrátil jsem se v 17 letech (nyní je mi o 25 více :-) a považoval jsem naše společenství za skvělé. Tak skvělé, že bylo samozřejmě nejlepší ze všech. Byla to duchovní pýcha na "náš sbor". Naštěstí to tak Bůh nenechal. Došlo i na různá zklamání z lidí - křesťanů. Později mi to zaklaplo, že ta zklamání byla vlastně v pořádku, protože: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina", Jr 17,5. Náš sbor se nakonec rozdělil (ponechám stranou důvody) a zmenšil asi na třetinu, a tak už opravdu nebylo na co být pyšný...

Asi před rokem jsme se s manželkou začali účastnit společných večerů chval v nedalekém městě a také dalších setkání křesťanů z okolních měst a církví. Ne že bychom nikdy nepotkali jiné křesťany z jiných sborů - jezdili jsme na různé konference atd. Ale vidíme to jako zvláštní Boží milost. Pán na společných setkáních z různých sborů a měst podivuhodně jednal i s námi osobně. Upevnili jsme některé dřívější vztahy se sourozenci a poznali i nové bratry a sestry, kteří jsou skvělí, protože náš Pán je skvělý.

A nezůstalo jen u toho: na jednom takovém setkání se zformovala skupina, která chtěla působit na místním esoterickém festivalu a přinést tam Krista. Po několika modlitebních bylo jasné, že na festival půjde 5 žen o ostatní se budou modlit a vyvyšovat našeho Pána. Jen my s manželkou bychom toho nebyli schopni, z naší církve se k nám nepřipojilo tolik lidí, abychom takovou akci zvládli. Ale jelikož to bylo v Boží režii, On nás propojil právě s různými křesťany. Poznali jsme i sourozence z katolické církve, kterým festival také ležel na srdci. A najednou nás bylo dostatek! Neuvěřitelné - ale pro Boha asi normální. V hlavní den festivalu jsme měli stráž modliteb a chval od 9 do 21 hodin. Byl jsem v modlitebně celý den a říkal jsem si, že se možná budu nudit, třeba to nevydržím, tak jsem si vzal notebook, že třeba vyřídím nějaké maily... Ale bylo to jinak. Čím déle jsme se modlili a chválili, tím více mě to bavilo a tím jsem měl větší Boží oheň v sobě. Ani chvíli jsem na stráži nebyl sám, Bůh tam neustále posílal křesťany a vzájemně jsme se podporovali. Přicházely SMS od sester z festivalu a my jsme děkovali za Boží jednání na festivalu. Důležitý moment pro mě také byl, když jsme chválili Pána, stáli jsme tam proti sobě 3 katolíci a 3 evangelíci a nehádali jsme se. Byli jsme před Pánem, byli jsme SPOLU a S NÍM, bojovali jsme za naše město a bylo to krásné. Něco takového jsem ještě nezažil. Díky Pane!

A naše ženy byly jako ryby ve vodě. Hledajícím ukazovaly na Boha, nabízely krásné kartičky s biblickými veršíky, nádherné královské růže, modlily se za ty, kteří to chtěli, a hovořily o svém vztahu k Ježíši. I organizátoři byli z této služby nadšeni. Jaký zázrak. Boží láska a milost se dotýkaly lidských srdcí. 

Vláďa s Marcelou

Přidej se

Měj přehled, kde se ve tvém okolí křesťané společně setkávají. Buďme spolu.

Chci se přidat